Návrat na titulní stránku: Střední Evropa - revue pro středoevropskou kulturu a politiku

22.07.2010, Regulace finančních trhů je nezbytná

Stále se hodně debatuje o příčinách finanční a hospodářské krize a stále se u nás objevují lidé, kteří tvrdí, že jizavinili chamtiví spotřebitelé a neschopnézápadoevropské vlády. Je to kuriózní zvláště v Čechách, kde téměř nikdoběhem krize neutrpěl nějaké velké finanční ztráty a stát nedal na záchranu bankani u nás, ani v Evropě vůbec nic. Neomalenost některých českýchekonomických komentátorů nezná mezí, suverénně kritizují západní vlády neboEvropskou unii a její instituce za to, že se snaží zabránit, aby zase nemuselydávat sta miliardy dolarů či eur do záchrany zkrachovalých bankovních domů. Jetotiž zcela zjevné, že jediným správným a nutným krokem je nyní regulacefinančního sektoru, finančních trhů, které už dávno ztratily veškerouodpovědnost za stav společnosti a občanů. Chovaly se jako svět sám pro sebe,v němž miliony ztratily jakýkoli kontakt s realitou, se světem lidí. Vesvé honbě za zcela nepřiměřenými zisky přivodily pak bilionové ztráty a uvrhlystatisíce lidí po celém světě do bídy. nouze nebo zoufalství. Někteřípředstavitelé finančních institucí už byli soudně potrestáni, jiní teprvebudou. Z mnoha bych připomenul Bernarda Madoffa, amerického finančníka,jehož spekulace a zpronevěry přivodily ztráty zhruba 50 miliard dolarů a dotklyse přímo nebo nepřímo třech milionů lidí po celém světě. Dostal 150 let vězení.Nedávno byl uveden v české televizi dokument o pádu největší investičníbanky Lehman Brothers, která způsobila kvůli nezodpovědnému jednání svých šéfůztráty zhruba ve výši 70 miliard dolarů. Její ředitel Richard Fuld a dalšípůjdou brzy před soud. Mnoho bank muselyvlády zachránit pomocí státních peněz a mnoho jich nechaly zbankrotovat.

 

Tyto státní zásahy je třebaodlišit od státní regulace. Zásahy jsou přímé akce státu na záchranu či pomoctěm, kdo upadli do dluhů či problémů kvůli krizi a jejich pád by strhl seboutisíce zaměstnanců a jejich rodin. Státní regulace jsou pravidla pro finančnítrhy, která nastaví stát tak, aby zamezil dalším možných krizím, kterévyplývají, ať se to českým komentátorům líbí nebo ne, z chování bezohlednězištných lidí, kteří ničí svobodnou soutěž na trzích. Žádný stát nemá zájemničit svobodné trhy, protože dobře ví, že je nemůže ničím nahradit. Ale tam, kdejsou trhy deformovány, musí stát zasáhnout a obnovit jejich normální fungování,pod heslem Tolik trhu, jak je to možné, tolik státu, jak je to nutné.

 

Co znamená regulacefinančních trhů si nyní ukážeme na příkladu Spojených států. Prezidentu Obamovise podařila jejich nejobsáhlejší reforma, která právě prošla Senátem a budepodepsána prezidentem. Reforma se jmenuje Dodd-Frankův zákon podle svýchhlavních autorů a její hlavními body jsou tyto. Zaprvé vytvoření Radyregulátorů pod předsednictvím ministerstva financí. Jejím úkolem jeidentifikace hlavních rizik pro finanční systém, jejich lokalizace u určitýchfinančních

firem, které pak budoupodrobeny kontrole Fedem, Federálním rezervním systémem, centrální bankouSpojených států. Rada a Fed pak mohou příslušným firmám zastavit činnost.Zadruhé je vytvořena možnost zavedení insolvenčního řízení pro finančníkoncerny, jak proběhlo v případě Lehman Brothers. Hlavní obavou americkéhoministerstva bylo, aby se znovu neopakovaly případy finančních firem, které bylytak velké, že je nebylo možné likvidovat. Nyní si musí každá firma, bez ohleduna to, jak je velká, připravit plán, jak provést zavření sebe sama.

 

Dalším velkým tématem jebankovní dohled státu. Máme s tím v České republice neblahézkušenosti z dob vlád Václava Klause, kdy vzniklo zhruba 60 nových bank,jenže jejich činnost nebyla podrobena řádnému bankovnímu dohledu ze strany ČNB,a proto se v nich ztratilo obrovské množství peněz, bohužel také drobnýchstřadatelů. Ve Spojených státech byli také nespokojeni s dosavadnímdohlížitelským úřadem, zavřeli ho a příslušné úkoly přešly na nový úřad,přičemž vklady občanů budou garantovány do výše 250 000 dolarů, namístodosavadních 100 000 dolarů. Sami si přepočítejte uvedenou sumu v korunách.Pojištění bude mít na starosti nový centrální úřad, jenž ovšem bude pouzedohlížet a ne přímo regulovat. A pak je tu hlavní opatření, které bylo nazvánoVolckerovým pravidlem podle bývalého šéfa Fedu a nynějšího hospodářskéhoporadce prezidenta Obamy Paula Volckera. Bankám jsou podle něj zakázány vlastnífinanční obchody, s výjimkouinstitucí se státní podporou. Jde přitom o obchody s finančními produktyna vlastní účet, tedy bez podnětu zákazníka. Důvodem je to, že banky se jen nazákladě rozhodnutí svých hazardních manažerů zúčastnily rizikových obchodů pocelém světě, v době krize pak přišly o mnohamilionové, až miliardovéčástky a stát, jenž je nechtěl nechat padnout, jim musel ztráty z větší částiuhradit. Nebo stačilo, že dávaly peníze do rizikových fondů. Toto Volckerovopravidlo patrně omezí zisky velkých koncernů jako jsou Bank of America, GoldmanSachs, Morgan Stanley a dalších. Zisky jim sice omezí, ale stát a občané budoumít své peníze trochu bezpečnější. Burzovní dohled Spojených států, ve zkratceSEC, získá kancelář, která bude pozorovat ratingové agentury a poté regulovatjejich činnost. Z dalších opatření nového zákona na regulaci finančníchtrhů bych chtěl ještě zmínit snížení poplatků za platby kreditními kartami. Akdo tato opatření bude platit, což je typická otázka pro americké konzervativce? Stát a zčásti banky samy.Nebudou sice muset platit poplatky, jak se původně plánovalo, ale budou musetvíce platit na zajištění svých vkladů. Stát pak vezme malou část svéhozáchranného balíčku ve výši 700 miliard dolarů a použije ji na fungování těchtoregulačních opatření. Může si to dovolit, finanční obnosy, vynaložené nazáchranu bank, se mu už z velké části vrátily, protože se dotyčné bankychtěly samy co nejrychleji vymanit ze záchranného sevření státu, pod nímž sejim zjevně špatně dýchalo. Je to jako v normálním životě, kdy jsou někteřídelikventi dáni na čas do polepšovny. Možná se divíte, že takto mluvím octihodných bankéřích a bankách. Jenže problém je v tom, že z většiny bankse ctihodnost vystěhovala a nahradil ji ordinérní zápach touhy po stále většíchpenězích. Přitom byla velká většina velkých amerických domů kdysi založena velmi ctihodnými muži, kteříse usilovnou prací, odvahou a investičními nápady vypracovali na vrchol ve svébranži. Mezi dobré zvyky patřilo například to, že něž někomu poskytli hypotéku,pečlivě si prověřili jeho solventnost, jinými slovy bonitu. Dnes to musí býtdáno do zákona jako povinnost, do článku XIV. Dodd-Frankova zákona. Časy semění a ne k lepšímu.

 

Zdraví Rudolf Kučera



<--- zpět